Proč Skotsko? Protože letos bylo jasné že se mnou pojede PUPI. Prostě po letech nepojedu sám a protože PUPI je něžného pohlaví bylo potřeba vybrat destinaci kde nás slunce v létě neopeče hned po ránu, kde je dobrý povrch aby mi to z ženy nevytřepalo odhodlání po pár kilometrech, kde se silnice trochu kroutí ale né zase tolik aby i méně otrkaný jezdec nabral pocit z dobře vybroušených kilometrů. Jo a taky, kde teče teplá voda, mají otevřené obchody i o víkendu a wifi je v každém koutě. Jedu s ženou takže plánuju. Sedím hodiny u netu, šetřím kačky, prostě dokonalost sama. Bude to takový mazec že nechám asfalt posypat kytkama a jednou v nebi budu rozdávat rozumy.
Mé heslo: Cesta je cíl.

Poznatek: PUPI je to úplně. Vlastě pozoruji jen takovou odevzdanost.
Přiznám se: vytáčí mě to! To nevidí že plánuji naši super akci! Nenechám se rozhodit.

Už ohraný evergrýn i letos se všechno pos....... a nakonec bylo všechno úplně jinak.
Před odjezdem se projevují mé letité zkušenosti z obchodu, počkat se zaplacením trajektu na poslední chvíli. Cena 650eur je jednou tolik. Volám a zjišťuji že si nedělají prdel. Hodiny plánování jsou jen jako vtip. Super akce se odkládá. Fakt jsem doma za osla.

Pátek 14.8. Teploměr ukazuje 35stupňů sedáme s Pupi na motorky. Jsem nervózní nebo nasraný ani sám nevím. Sory PUPI je to vidět. Žena pochopila že Skotsko je sprosté slovo a nemá odvahu se zeptat kam to vlastně jedeme. Po prvních 150km si ještě domlouváme komunikaci, rychlost a styl jízdy. Spíš poučuju. Pupi se správně nafoukne a pak už nám to letí krajinou skoro samo.V sedm beru za pětikilčo chatku v Rumburku. Trasa Domov-Ždár nad Sázavou-Kolín-Rumburk 380km.

Poznatek: své rady jak správně řídit motorku si příště mám strčit někam....


Druhý den hrneme Německem směrem na sever. Nervozita opadla jsme tak nějak v pohodě. Podvědomě si přeju aby naše kola okusily švédský asfalt. Jedem svižně trasu Rumburk-Genthin pěkné poježdění. Pak se to narovná. Jen ty radary snad jedou s náma. Máme minimálně osm krásných fotek pořád něco bliká. Kolem čtvrté jsme u Baltu. Objedeme Lubeck a jedem podél moře. PUPI udělá první a poslední rozhodnutí za celou cestu. Jedeme na trajekt na ostrov Fehrman. Vjedu proti své vůli na dálnici a hups kolona jako kráva. To nedávám. Naštvaně sjedu na prvním možném místě. Do Dánska mažeme po svých.
V sedm bereme kempík přímo u moře v díře jménem Olpenitz . Na recepci nikdo není. Dnes je to zadarmíko. Kufa ale ta studená voda ve sprše- to Pupi nedává.
Trasa Rumburk-Bautzen-Genthin-Lubeck-Kappeln - 700km

Poznatek: studená voda ve sprše ženám výrazně zhoršuje náladu.

Takto si tu bydlíme


Ráno je kosa cítím že sever se blíží. Jedeme po nádherné klikatici s nezaměnitelnou architekturou a dost si to užíváme. Teda já určitě. Pupi se mi dost ztrácí v pozadí takže asi si její helma vyslechne pár jadrných slovíček. Jen nad náma to vypadá na konec světa. Z přístavu Fynshav si trajektem za 26E(2xmoto+my dva) krátíme cestu. Motorky mě naučila kurtnovat starší dánská dáma ne blekovi. Díkes. Jinak bych to držel doteď. Na druhé straně azuro. Ranní pohodička pokračuje do Nyborgu. Pak dálnice (nejdelší dálniční úsek celé cesty) a přejezd přes mosty až do Malme. Na vrcholu Oresundského mostu z leva rána od větru. Jdeme s Pupi na dva dny do náklonu. Fuj to je dřina v té otevřené krajině. Z Malme si jen tak jezdíme venkovem a u města Hassleholm bereme kempík nad jezerem za 130SEK. Je tu jeden stan -ten náš a jeden karavan z kterého si půjčím elektriku. Majitelka nám udělá na pánvi ještě místní specialitu. Poté co ji přesvědčím aby mi dala už druhou třetinkovou plechovku podpultového piva, prohlásí že jsem opilec a raději uteče spát.
Trasa: Kappeln-Fynshav-(trajekt)-Nyborg-Malmo-Hassleholm 550km

Poznatek: nezpevněné cesty PUPI nemiluje. Proč???



Hned z rána nás navigace vodí snad po všech polňačkách v okolí a těžce zkouší moje nervy. Teď to vyslechne moje helma. Nakonec najíždíme na silnici č.119. Takto si přestavuju Švédsko. Jedeme lesem, mineme nespočet jezer, sem tam si někam mezi ně odbočíme kousek po nezpevněné cestě. Jen koušíček, nemůžu PUPI tak zkoušet. (jak je ukazatel žlutý. Jde o šotolinovou cestu) Intenzita provozu jedno auto na 20km. Jen ten paroháč nikde:-) U jednoho z jezer dáme v kempu kávičku a pokračujeme k moři.
Míříme na ostrov Oland po kterém se dvě hodinky pomotáme. Navštívíme opuštěný maják a rybářskou vesničku Klappingevagen co jsem si vyhlídl v mapě. Vše zavřené nikde nikdo. Super asfalt, krásné počasí. Teď mám celé Skotsko někde. Nelituju že jsme tady. Vracíme se na pobřeží a podél něj pokračujeme na Karlskronu. Záměr najít kemp a prohlídnout si město, zavrhuju. Všude je hrozných lidí a provoz. Cesta podél pobřeží je již dost fádní a nudná po dlouhých otevřených rovinkách. V Solvesborgu bereme v kempu červenou chatku. Tuhle barvu obydlí mají úplně všichni už se mi taky libí, to musíme vyzkoušet. 475SEK pro čtyři. Stavět stan si v tom větru netroufám leda že bych se chtěl trochu proletět. Opět vše zavřené včetně restaurace. Na ceduli se dozvídám že sezóna tady končila 6.8? Ještě že máme tu svačinu z obchoďáku.
Trasa:Hassleholm-Tingsryd-Kalmar-Oland-Solvesborg 500km

Poznatek: mám pocit že displej mé navigace je propojený s mým tlakem. Jak pohasíná mě stoupá.

Bez dechu


Dnes máme den pro přesun. To jediné jsem naplánoval. Akorát nevím kam se přesuneme. Snaha nakoupit pár tretek pro dětičky je marná. Nechápu proč turistu nechtějí trošičku oškubat. Nikam nespěcháme. V Malme přejíždíme po mostě do Kodaně a odtud se vlečeme po okreskách. Za přejezd mostů jsem zaplatil jednou tolik, (je třeba zajet na mýtnici s obsluhou. Automat na karty Vám naúčtuje cenu auta) Dánské koruny které jsem vybral vezu do Čech. Zaplatit hotově je téměř nemožné. Přestalo foukat. Naráz máme síly na rozdávání. Svítí sluníčko tak si po cestě koupíme oběd sedneme a jen tak pozorujeme lidi. Pohoda. Nakonec dorazíme až k severnímu moři na Dánský ostrov Romo. Nic tu není. Vyfotíme všude se pasoucí ovečky a pokračujeme podél moře směr Německo. Jako by se i počasí změnilo na severní. Je dost zima, nebe zatažené, šero. Krajina je jak ze SCI-fi filmu. Zahrady upravené, domky jak malované, traktory stojí u stodol. Ale nikde nikdo? Ani živáčka. Bereme kemp za 20E opět u moře v německém Husumu. Zajdem na večeři. Spustí se liják takže místo procházky romantika pod celtou.
Trasa: Solvesborg-Kodaň-Kolding-ostrov Romo-Husum 600km

Poznatek: ty hnědé fleky na silnici? nejsou bio asfalt.

Trocha ovcí


Středa začíná jediným deštěm který jsme na cestě chytli. Nalévám do PUPI optimismus po deváté se daří vyrazit. Garmin nás vodí venkovem. Jako by se tu narodil. Pravda je, že předjedu karavan a za 20km ho předjíždím znova. Pupi samozřejmě tvrdím že je to naprosto jiné auto. Změna oproti Dánsku je patrná. V každém městečku či vesnici je pohyb a rušno. Před Hamburkem se přelodíme za 12eur přes Labe a pokračujeme směr Brémy. Dáme oběd. Odtud již jedem sluníčkem směr Holandsko. Tak tak stíhám zaběhnout do kukuřice abych zjistil že nepromokavá taška není zase až tak nepromokavá jak píše italský výrobce. Toaleťák je na kaši. To mi to Holandsko začíná. Jsem nemile překvapen. Silničky jsou úzké na jedno auto z obou stran cyklisti. Není jasné kdo má přednost. Provoz jako blázen. Bereme kempík kousek za hranicí za 15eur. Leží celý v lese a není tu ani noha.
Trasa:Husum-Brémy-Emmen 440km

Poznatek: v dešti se Pupi moc neusmívá. Krásný rohlík.

Libo jeden rohlíček


Černý čtvrtek! Ráno máme rozepři já valím – Pupi mě nemůže chytit. „Nechápu co tam ta ženská zase dělá?? To už není normální!“ Čekám. Tvrdí že jí to nejede? Ha ha. Zkušební jízdou jasně demostruji že má jen vrtochy. Suše ukáže na prázdnou zadní pneu. Vidím se až v pr......... . Rozpálený ale napoprvé lepím dost velkou díru knotem (guma se doma vyměnila), nafouknu kompresorem a drží. Tak aspoň trochu důstojnosti jsem snad zachránil. S pošramoceným egem jedu Holandskem přeplněným auty a kamiony. Nikdo vás nepustí a cyklisti mají právo úplně všechno. Odpoledne přestala jít navigace. To už nezvládám. PUPI cítí že jsem před výbuchem. Ještě že ten moderní svět nabízí vymoženosti jako je wifi u pana kachny. Naplánuji cestu jako kdysi na papír a s velkými kecy pokračujeme nejkratší cestou odtud do Belgie.
Krásná krajina Belgických Arden, plná motorkářů nás uvádí do pohody i bez navigace. Cesty jsou dobře značené a moc nebloudíme. I kdyby je tady nádherné poježdění. Večer stihneme ještě prohlídku muzea a památníku v Bastogni. Tady bereme jediný kemp který je ve městě. Moje konverzace na recepci: Máte otevřeno? (co to dělám mi nerozumí) Guten tág bite one bivak tú person und zwei motorky. Gracie! odbourala Pupi i paní recepční. Ha ha to je srandy za 15E.
Trasa: Emmen-Nijmegen-Aachen-Stavelot-Bastogne 430km

Poznatek: po letech chápu proč se PUPI vždy když mluvím německy otáčí zády.

Stavelot-známé historické místo


Po trápení přišlo šušňání. Ráno navigace sama zpustí jako by se nic nedělo. Asi mě taky chtěla potrestat za moje remcání. Jako bych na tom displeji viděl napsáno-Dobře ti tak to, máš za to! A ještě jednou si zkus. Vjedeme do Lucemburska a když mi navigace ukazuje po ujetí 60km naprosto stejnou vzdálenost jako ráno, ani neceknu. Je to ale paráda. Vodí nás po neskutečných cestách mezi poli. Později jedem podél Mosely do Německa až na soutok s Rýnem a jezdíme Porýním. Dle mapy zjišťuji že jedeme asi 80km špatným směrem. Zase ani neceknu. Většinou se jedná o silnice označené třemi a čtyřmi čísly. Je nádherné počásko, nikde nikdo, cesta se klikatí tak akorát. Sem tam přejezd většího kopce s vracečkami. Za Manhaimem bereme směr Ragensburk krajina se narovná. Tady je to už jen na kafíčko a najít nějakou postel. V osm večer bereme penzion za 60E. Motky v garáži, pivko točené a řízek který se nedá zbágrovat. Si to zasloužíme.
Trasa: Bastogne-Trier-Koblenz-Mannheim-Regensburg (si nejsem jistý kde přesně jsme se pochybovali) 500km

Poznatek: teplá čistá sprcha ženám náladu velmi zlepšuje

Sobota 22.9.: Cesta domů je na spadnutí. Jak Pupi ucítí mateřské pudy její Honda CBF 600 se promění v závodní speciál. Normálně nestíhám. Jedem směr Passau. Dá se jet po silnici č.8 která je hrozně nudná a nebo nastavit v navigaci cestu nejkratší. Zakázat obraty do protisměru a o zábavu je postaráno. To Německo budu milovat. Před Passau přejedeme Dunaj a schováme se do hor. Naráz je všude plno motorkářů. Pupi začne ztrácet dech. A o mě prohlašuje že není možné abych přežil. Ne ne dávám pozor abych se moc nerozvášnil. Za chvilku jsme v Rakousku a podél hranice s naší vlastí nasadíme vražedné tempo po silnici B38 a B41. Tak tohle je pro Pupi jak dělané. Široké, otevřené zatáčky s parádním povrchem. I v této zemi budou zkoumat pár fotek mojí zelené štěkny (tak říkám motorce nikoli manželce). Pak nastane už jen nudný přejezd domů.V 17h jsme v garáži. Klekám před PUPI, zvládla na jedničku.
Trasa: Regensburg-Passau-Gmund-Laa-domov 500km

Poznatek: cestovaní s ženou za řídítky má své specifika
nebuď napjatý nemusí být vše na 120% - stačí 100%
nerozdávej rozumy, nikdo na ně není zvědavý
když si žena sedne na motorku, nastartuje a zvedne palec nahoru. Neznamená to, že můžete vyrazit. Je čas si upravit rukavice, zastrčit nákrčník a zkontrolovat vše v zrcátku
když v křižovatce zastaví žena 10m za Váma. Neznamená to, že se s Vámi nemluví – jen se kochá
otáčení hlavou je hned odhaleno, troubení zakázáno: A že se protahuješ jen ve městě?
pozor na nebezpečné konverzace: PUPI: To by mě zajímalo co sis brblal do helmy. Já: Zřejmě to co ty. Pak přijde diplomatické ticho
neptej se kam a kudy chce žena jet – vždy je to někam kde je hezky

Pravdou je že to ty holky za řídítky nemají s těma pánama silnic lehké. A té mojí drahé polovičce musím vyseknout velkou poklonu.

Informace:
Německo-mě velmi mile překvapilo. Je škoda tuhle zemi používat jen jako tranzit. Vhledem k tomu, že hlavní tahy vedou každému až na zahradu jsou okresky prázdné a dobře udržované.
Dánsko-čistá, klidná země. Dost draho. Benzin se dá platit jen kartou. Automatů na hotové peníze je minimum a obsluha hotovost nepřijme. Jediná země kde mi na každé tankování blokovali na účtu vratnou kauci. Částky mezi 500-1000DKK jsou balík. Plno motorkářů. Benzin přes 40kč/l
Švédsko- Hodně šotolinových silnic. Garmin v navigaci dost plaval, potřeba mít mapu. Na veřejných místech překvapivě bordel. Jezera ale čisté v nádherné krajině. Motorkářů velmi málo a většinou na straších strojích. Cesty prázdné, řidiči ohleduplní. Průměrná rychlost je dost vysoká. Pivo drahé a v hospodě málo dostupné.
Holandsko-provoz provoz provoz a cyklisti. Už nikdy. Lidé ale ochotní? (zkoušel jsem nechat opravit píchlou gumu v několika servisech. Nikde se na to ani nepodívali. Když nechceš novou gumu tak sory)Cesta se tu neskutečně vleče. Kemp je v každé zatáčce.
Belgie-Nejhorší jídlo a kemp za celou cestu. Mají co dohánět. Možná proto tady jezdí jak hovada. Jinak ale krásná krajina Arden. Tady bych mohl jezdit dokola.
Lucemburk-prý daňový ráj. Nejen ten. Tady se to solí. Nejlevnější benzin který jsme brali.
Rakousko-to je již klasicky vyšší level.

Tak zase někdy s ženou za řídítky! Snad třeba do toho Skotska a nebo R...o? Pssss tohle nesmí Pupi slyšet

A kdy budeš mít svoji knihu? Pěkně jsi to popsal a za mě dej PUPI pusu že to zvládla. Prostě pecka. Pěkně jsem si početl při práci u PC.

Honzo.....vykašli se na toho obchoďáka ve stavebnictví... ( nebo co to děláš...ale určitě něco podbného, pokud se nepletu ) a začni psát knihy....možná se tím i uživíš.. já když někam jedu, tak mám problém stáhnout fotky z foťáku. Natož ještě takhle pisálkovat....hezký cestopis napsaný s lehkou nadsázkou.... Pozdravuj Pupi.....

Souhlasim s tim co napsal Petrex1:
Honzo.....vykašli se na toho obchoďáka ve stavebnictví... ( nebo co to děláš...ale určitě něco podbného, pokud se nepletu ) a začni psát knihy....možná se tím i uživíš..

Tak ja to zkusím doma navrhnout. Že bych se jako potuloval ve vytaheném triku po hospodách a chytal cele dny můzu u sklenky vína.
Jen nevím jestli uvidím dřív na levé nebo pravé oko

Jo zkus to navrhnout jsi v tom fakt dobrej.Kdyby jsi chtel v zime se sejit a pokecat o francii atd. tak bych navrhoval Brno jako setkani.Zajda by urcite poradil nejakou peknou hospodu a tam by jsme mohli pokecat a treba by se pridal jeste nekdo k nam.